Dřevěné páčky, kovové trubičky, drobné ventily, historické rejstříky i více než stoletá varhanářská práce. V pondělí 5. října 2026 proběhl v Hodoníně další kontrolní den obnovy našich varhan Jana Tučka z kostela sv. Remigia v Čakovicích. Tentokrát jsme mohli nahlédnout hluboko do útrob nástroje a prohlédnout si mechanismy, které běžný posluchač nikdy neuvidí.
V restaurátorské dílně Petra Stehlíka se tentokrát sešli také náš varhaník a manažer projektu Vraťme jim život, Ondřej Hrubý a arcidiecézní organolog Štěpán Svoboda. Společně kontrolovali již restaurované části nástroje, posuzovali stav dalších mechanismů a upřesňovali postup následujících prací.
Barkerovy aparáty: Jak se stisk klávesy promění ve zvuk?
Jedním z hlavních bodů kontrolního dne byla prohlídka již restaurovaných Barkerových aparátů I. manuálu.
Tyto důmyslné mechanismy jsou součástí takzvané traktury varhan, tedy systému, který přenáší povely od hracího stolu k jednotlivým píšťalám.
Jak vlastně fungují? Když varhaník stiskne klávesu, kovovou trubičkou se přenese změna tlaku vzduchu, která uvede do pohybu malý míšek v Barkerově aparátu. Jeho pohyb se mechanicky přenese dál a pomůže otevřít ventil ve vzdušnici. Vzduch pak může proudit do příslušné píšťaly, která se rozezní.
hrací stůl, restaurované spínací míšky, kontrola Barkerova aparátu
Na fotografiích z dílny si můžete prohlédnout i jednotlivé kuželkové ventily, vodicí dráty a drobné spínací míšky. Každá součástka má svou přesnou funkci a celý systém musí dokonale spolupracovat.
Žaluziová skříň: Když varhany zesilují a ztišují
Dalším předmětem kontroly byla žaluziová skříň II. manuálu.
Píšťaly tohoto manuálu jsou uzavřeny ve zvláštní skříni, jejíž jedna stěna je opatřena pohyblivými žaluziemi. Varhaník je může pomocí speciální šlapky u hracího stolu otevírat a zavírat, a tím měnit intenzitu zvuku.
Díky tomuto zařízení mohou varhany plynule zesilovat nebo ztišovat, což přináší další výrazové možnosti při interpretaci hudby.
Hrací stůl odhalil svá tajemství
Velká pozornost tentokrát patřila také hracímu stolu, který byl čerstvě odstrojen a nyní ho čeká další etapa restaurování.
kontrola píšťalnice, odkrytý hrací stůl, kontrola spojkového aparátu
Po odstranění jednotlivých částí bylo možné podrobněji prohlédnout jeho vnitřní zařízení, zejména spojkový aparát. Ten umožňuje propojit jednotlivé manuály a pedál tak, aby varhaník mohl hrou na jedné klaviatuře ovládat také další část nástroje.
Součástí kontrolního dne bylo posouzení stavu jednotlivých mechanismů a stanovení dalšího postupu jejich obnovy.
Právě fotografie odstrojeného hracího stolu ukazují, jak neuvěřitelně složitý nástroj varhany jsou. Za zdánlivě jednoduchým stisknutím klávesy se skrývá propracovaný systém dřevěných pák, kovových vedení, ventilů a pneumatických zařízení.
Historické rejstříky, obnovené klávesy a podpis Jana Tučka
Při návštěvě dílny jsme měli možnost prohlédnout si také řadu dalších zajímavých součástí.
restaurovaná klaviatura, rejstříky II. manuálu a pedálu, historický štítek Jana Tučka
Mezi nimi například spínací míšky rejstříkové traktury, z nichž každý ovládá jeden rejstřík, nebo původní rejstříkové sklopky s názvy jako Principál, Dolce, Salicional či Aeolina. Každý z těchto rejstříků představuje jinou zvukovou barvu, kterou může varhaník při hře využít.
Zajímavým detailem je také restaurovaná klaviatura I. manuálu. Její původní slonovinové potahy byly již příliš poškozené, a proto byly nahrazeny novými potahy z hovězí kosti.
A mezi všemi mechanismy nás čekala také krásná připomínka historie: původní výrobní štítek s nápisem JAN TUČEK, HORA KUTNÁ (Čechy).
Nenápadný detail, který nás vrací do roku 1909, kdy tento nástroj vznikl. Dnes, po více než jednom století, se snažíme zachovat práci jeho tvůrce a vrátit varhanám jejich původní krásu i hlas.
Kousek po kousku vracíme varhanám život
Každý kontrolní den představuje další důležitý krok na cestě k dokončení obnovy našich historických varhan. Restaurování totiž neznamená jen opravit to, co přestalo fungovat. Je to především pečlivá práce, při níž se hledá rovnováha mezi zachováním historických hodnot nástroje a jeho spolehlivým fungováním pro další generace.
A co nás čeká dál? Vedle pokračujících restaurátorských prací nás čeká také polychromie varhanní skříně, tedy její barevná výzdoba a povrchová úprava. I tato část obnovy si zaslouží zvláštní pozornost. Více Vám o ní prozradíme již brzy v samostatném článku.
Děkujeme restaurátorovi Petru Stehlíkovi, arcidiecéznímu organologovi Štěpánu Svobodovi, našemu varhaníkovi Ondřeji Hrubému a všem, kteří se na obnově podílejí.
A především děkujeme všem dárcům a podporovatelům, díky nimž může tento mimořádný projekt pokračovat.